Skupinka poutníků z Arcibiskupského gymnázia Kroměříž se rozhodla vydat po stopách P. Josefa Toufara, mučedníka komunistické diktatury v ČSR.
Naše pouť začala v místě jeho narození a to konkrétně v Arnolci. To, že Bůh si nevybírá pouze mocné k uskutečňování svých plánu, svědčí i původ P. Toufara, který prožil svůj život v domku spojeném s hospodou, žádné vznešené sídlo. Poté jsme se vydali na pouť k Toufarovým studijním městům, nejprve do Polné.
V Polné je nepřehlédnutelný kostel, který má mimořádnou barokní výzdobu. Více, jak samotná výzdoba, byla půvabnější mše svatá, kterou jsme slavili s místními farníky. Farníci byli velmi potěšeni naší spoluúčastí na mši svaté, a dokonce i říkali, že v duchu omládli.
Dalším bodem naší cesty byl Havlíčkův Brod, kde P. Toufar studoval na gymnáziu. Samotné putování na toto místo bylo poznamenáno přeháňkami, ale díky Bohu se nám největší vlna vyhnula a my jsme nebyli promáčení. Boží přítomnost jsme mohli pociťovat na každém kroku.
Jedním z dalších bodů poutě byla zatopená obec Zahrádka, kde P. Toufar sloužil jako kněz. Než jsme však doputovali do Zahrádky, čekalo nás velké klesání, to by nebylo tak špatné, kdybychom ten kopec nemuseli šlapat znovu nahoru. Naštěstí jsme měli dostatek jídla a pití, které jsme si mohli dopustit u hodných obyvatel, a tak si i doplnit chybějící tělesné tužby. A pomohla nám i spousta modliteb, ve kterých jsme svěřovali sami sebe a pouť Bohu.
Velmi silný zážitek se stal před branami Číhoště, kde jsme zuli opánky, neboť jsme stoupali na místo svaté, a šli jsme bosýma nohama 2 km po rozpáleném asfaltu. Vzpomínám na to, jako na něco krásného, zvláště když se zuli téměř všichni. A jako správní poutníci, jsme zde prožili mši svatou, která nám byla během pouti sloužena otcem Petrem každý den.
Šťastní a posilněni Boží láskou jsme se v pátek vrátili zpět do našich domovů.
Pavel Tobola
