V týdnu od 20.6. do 26.6. se uskutečnil projekt Rumunsko - Banát. Putovali jsme napříč českými vesnicemi, které se nacházejí v rumunském Banátu.
První zastávka byla v pondělí večer, kdy jsme přijeli do vesnice Svatá Helena. Zde jsme se jednu noc vyspali a ráno vyrazili za dobrodružstvím. V plánu byla další vesnice – Rovensko. Cesta byla náročná, ale všichni jsme úspěšně dorazili na místo. Hned jako první jsme se ubytovali, pokochali se nádhernými výhledy, které nám rumunská příroda nabízela a večer nás čekala výborná večeře z domácích potravin od místních obyvatel.
Středeční den byl trochu odpočinkovější než den předchozí, ale také jsme se zapotili. Vzali jsme své malé batůžky a šli na výšlap do kopců k salaši, kde jsme si dali oběd a potom se vrátili zpátky.
Když jsme se probudili následujícího dne, s překvapením jsme zjistili, že prší. Až později jsme si uvědomili, že s radostí oznamovaná slunečná předpověď počasí byla pro Nezamyslice a ne pro Rovensko. Vytáhli jsme tedy pláštěnky a jako skřítčí karavana jsme vyrazili do naší další, asi 15 kilometrů vzdálené, vesnice, kterou byl Gerník.
Cesta byla bahnitá, mokrá, ale krásná. Z lesů se kouřilo jako z komína a když jsme šli kolem salaší, najednou se k nám připojil malý čtyřnohý kámoš a šel celou tu dlouhou cestu. Postupně se přidávali i další, a nakonec kolem nás běhala celá smečka psů.
V Gerníku nás čekala milá starší paní, která nás ubytovala a my si večer mohli odpočinout, zahrát pinpong, fotbálek anebo si popovídat.
Po hezky stráveném večeru jsme utíkali spát, protože jsme věděli, že nás další den čeká velmi prudký kopec.
Naše okružní túra po hřebeni nás měla zavést zpátky do vesnice Svatá Helena. Výhledy byly krásnější a krásnější. Po obědové pauze jsme v dáli spatřili vrtule, které obklopovaly již zmíněnou vesnici. Cíl už jsme měli na dosah a všichni se těšili na odpočinek a také známé tváře, které jsme tam spatřili první den.
Poté už následoval poslední bod z naplánovaného programu. Výlet k řece Neře. Ráno nás místní obyvatelé dovezli dodávkou na místo určení a odtud nás čekala trasa asi 25 km. Jelikož jsme celou dobu byli zvyklí na kopce a vysoké stoupání, trasa k řece Neře nás lehce překvapila. Nekonečné cestičky lesem, na které prudce pálilo sluníčko. V polovině cesty nás čekalo brodění řekou, kde jsme si všichni zchladili své rozpálené a opuchlé nožky. Druhá půlka byla před námi, a tak jsme nabrali tempo, abychom stihli dojít do vesnice, kde nás už v šest hodin čekali opět řidiči s dodávkami. Když jsme nastoupili do dodávek, chytla nás velká bouře. To nám však nevadilo a začali jsme si zpívat, aby hodinová cesta rychleji ubíhala. Všichni jsme v pořádku dojeli zpátky. S nachozenými 25 km jsme poslední večer ulehli ke spánku. Za východu slunce sbalili všechny věci a nastoupili do autobusu. Čekala nás dlouhá cesta zpátky do Česka, kterou jsme skoro všichni celou prospali.
Týden jsme si všichni moc užili. Byl to krásný zážitek. Poznali jsme kulturu českých obyvatel v Rumunsku a také získali nové zkušenosti.
Andrea Sucháčková
