Den první:
Ranní přesun z AG do základního tábora na Soumarském mostě u Vltavy. Odpoledne rozbíjíme stanový tábor, kontrolujeme jeho vybavenost – latríny v pořádku, ruční pumpa se studenou vodou – funkční, to nám musí na 5 dnů stačit. Jdeme do Hajan...
Den druhý:
Jedeme na Novou Pec na samém konci Lipenského jezera – vydáváme se na Medvědí stezku, zda nějakého ještě nepotkáme, máme smůlu, poslední byl zastřelen v roce 1856. Stoupáme na Jelení vrhy – krátké občerstvení, obdivujeme vodní tunel Schwarzenberského plavebního kanálu, pozoruhodného to díla. Vystupujeme nahoru k Plešnému jezeru s nádhernou jezerní stěnou zrcadlící se na jeho hladině. A pak už jen dolů kamenným mořem, samoobslužný pitný automat s nealkem na Říjišti nás velmi potěšil, ještě dojít dolů do Pece, úmorné horko, uf, 23km za námi.
Den třetí:
Se značnou nervozitou čekáme na osmou hodinu ranní, zda bude na vodočtu nutných 50,0 cm vodního sloupce potřebného pro splouvání řeky 1. zónou NP. Nervozita opadá, když správce registračního místa ohlašuje splavnost. V 10.00 vyplouvá první skupina, v 11.00 pak druhá. Nádhera, nikde ani živáčka, žádný bufet, hospoda, nic takového tu není, absolutní klid, čistá, nedotknutelná příroda. Avšak dlouhá plavba, přes 5 hodin, vody je málo. Žene se na nás silná bouřka, máme velké obavy, co bude v táboře. A naplnily se ty nejčernější. V několika stanech dost vody, karimatky plavou, spacáky a pár věcí mokrých, naštěstí vylézá sluníčko, to nám pomůže dát opět vše do pořádku. Nejhůře je na tom údajně „větruodolný a voděodolný“ altán, ač přikurtován horolezeckými úvazky a kotvami 30 cm dlouhými, nevydržel, bouřka si s ním trochu pohrála.
Den čtvrtý:
V půl deváté ráno vyrážíme místním motoráčkem na Kubovu Huť, vesnici, která leží v 1000 m n.m. Cesta vláčkem s panoramatickými okny nám poskytuje nádherné výhledy na zdejší šumavské hvozdy a vrcholy. Z Kubovky jdeme na Boubín, 5 km nahoru z nadmořské výšky 1000 m do 1365 m. 7% stoupání, co 1 km to 70 výškových metrů nahoru. Ale všichni dobře lezou, odměňují nás krásné výhledy z Boubínské rozhledny. Tak a teď už jen zaslouženě po hřebeni dolů, zbývá 15 km klesání do Volar, ale ještě zastávka na vrcholu Bobík, ještě jednou 200 výškových metrů nahoru. Je horko, jsme unaveni, ale po 20 km jsme v cíli. Přijíždí školní autotaxi, nasedáme a zpět do tábora.
Den pátý:
Ráno balení osobních věcí, sušení stanových celt, úklid tábora, nakládka zavazadel, nasedáme na 5 hodinovou cestu směr Kroměříž.
Všichni té „Šumavy máme dost“, samozřejmě v dobrém, hodně sil nám vzala, ale hodně nám toho také vrátila. Myslíme, že z našich výkonů by měl radost jistě i „Král Šumavy“
Díky celé partě!
...večer před odjezdem jsme zašli do nedalekého Hostince U Krále Šumavy, byl tam, prošedivělý, vráštitý a upracovaný, seděl sám u vyhasínajícího krbu, kývnul na nás, ať si přisedneme. Prý zda neznáme nějaký mladý studenty z nějakého gymnázia v Kroměříži, že už je bedlivě pozoruje celý týden a že se zdají být dobrými lidmi, pokynul směrem k bleskům ozařujícím oblohu nad tábořištěm, a bouřka a vítr tuto poslední noc řádili severněji, než meteorologové původně předpokládali – meteorologové přemýšlí proč, my víme…
