Projekt s názvem „Cesty za uměním“ proběhl velmi pohodově, v uměleckém duchu a naše cesty se prolínaly s novými poznatky o historii, architektuře, literatuře. Měli jsme možnost zamyslet se nad samotným pojmem „umění“ a po svém si přebrat, či doplnit jeho význam. Poznali jsme místa v okolních vesnicích a městech, o nichž jsme neměli ani ponětí, prohloubili jsme si znalosti o blízkých památkách a užívali si poklidné, slunné atmosféry, jež po celých pět dní na našich společných výpravách panovala.
V pondělí jsme navštívili hrobku spisovatelky Marie von Ebner-Eschenbachové
ve Zdislavicích a dopolední literární okénko jsme pak doplnili i vlastní tvorbou básní a aforismů. Při vyhlídce po okolní krajině jsme mohli obdivovat další druh umění, přírodní či přirozené. Vlnící se pole, lesy, kopce a zvuky ptáků či vanoucího větru vybízejí k zastavení, zamyšlení i obdivu.
V úterý jsme se ponořili do historie románské a gotické kultury ve Zdíkově paláci
v Arcidiecézním muzeu Olomouc. Olomoucké nebe, gotická madona či monstrance zvaná Zlaté slunce Moravy, vitráže a gotické ambity, krvavé slzy Panny Marie na gotické pietě nás uchvátily nejen svou krásou, ale uvědomili jsme si i řemeslnou dokonalostí mistrů stavitelů, sochařů či zlatníků.
Středeční výlet jsme věnovali Baťovu Zlínu. V muzeu jsme se seznámili s historií Zlína, architekturou staveb, baťovskou výrobou obuvi či Baťovou školou práce. V Památníku Tomáše Bati a Baťově mrakodrapu, kde jsme se svezli Baťovým výtahem – kanceláří, jsme si ujasnili, že Baťa nebyl jen výrobce bot, ale velmi schopný podnikatel v mnoha různých oborech.
Ve čtvrtek jsme prošli Muzeum v přírodě v Rymicích, kde jsme pohlédli do několika zachovalých domů s doškovými střechami, do minulosti našich předků, do života vesnických obyvatel a řemeslníků 18., 19. a počátku 20. století. Ve větrném mlýně, v kovárně či ve světnici, kam se dříve vešla celá rodina, jsme si zkusili představit, kolik práce i umění (v jistém slova smyslu) stálo mít na talíři krajíc chleba k večeři.
Při páteční procházce Květnou zahradou dominovala slova proměna, symetrie, řád. Výstižná jsou však i další klíčová slova, která nás provázela nejen Libosadem, ale i na našich cestách během týdne – poznání, zamyšlení, jedinečnost, kompozice, klid, emoce, prolínání minulosti a přítomnosti, krása.
Všudypřítomné umění doléhalo na všechny naše smysly a věříme, že si jej i nadále budeme všímat. Třeba i tam, kde si myslíme, že není možné jej nalézt. Po týdnu cestování jsme si uvědomili, že za uměním a památkami není potřeba jezdit daleko, ale stačí pořádně otevřít oči a vnímat své okolí.
Text z poznámek všech účastníků projektu upravila Lenka Pospíšilová
