Pěší pouť, kterou máme letos v rámci projektového týdne úspěšně za sebou, mířila po stopách svatých Cyrila a Metoděje. Nikoliv však na mnohým známý Velehrad, ale netradičně do slovenské Nitry. Do krásného města, ve kterém také tito věrozvěsti působili. Putování jsme započali v neděli 16. června a skončili ve čtvrtek 20. června. Domů jsme se vrátili o den později. Celkem jsme v pěti dnech ušli přes 170 km a nachodili kolem 41 hodin. Zážitky z putování si můžete představit skrze vyprávění samotných studentů:
„Dalším rozhodně skvělým zážitkem byla atmosféra s ostatními studenty. Nepřišlo mi, že by se tam někdo hádal. Byla tam příjemná, přátelská atmosféra a pohoda. Zážitkem bylo samozřejmě také chození po různých terénech, které se měnily co půl hoďku. Jedna z věcí, které bych doporučila lidem, kteří by chtěli jít na pouť: za prvé, určitě si měňte ponožky a za druhé, není dobrý nápad si brát nerozchozené boty.“
„Pouť za Cyrilem a Metodějem započala v neděli mší svatou v kapli Panny Marie na AG. Poté jsme se, stále ještě plní energie, vydali směrem na cca 30 kilometrů vzdálené Bílovice. Tam jsme se všichni ve zdraví dostali a přespali ve zdejší tělocvičně. Následující den jsme vyrazili směrem na Březovou. Přešli jsme Slovácko, mezitím se zastavili na zmrzlinu či na něco dobrého v Kauflandu. Do Březové jsme došli taktéž celí, i když nás už trápily první puchýře. Zde jsme přespali na místní faře, dokonce většina z nás spala na matraci. Večer byla mše v kostele. Po této výjimečně pohodlné noci jsme vyrazili přes Bílé Karpaty na Považany. Jednalo se o nejúmornější a nejdelší cestu, kterou jsme za celou cestu absolvovali. Trápilo nás horko, puchýře a dlouhé, nekončící cyklostezky. Nakonec jsme přece jen dorazili a noc strávili ve zdejší základní škole, kde taky proběhla mše svatá. Následující den jsme vyrazili do Radošiny, kde jsme opět spali v tělocvičně a kde na nás taky čekala za odměnu večeře. Večer byla opět mše v místním kostele. Poté nás čekal poslední den chůze, tentokrát už do našeho cíle, Nitry. Mnozí z nás již byli na sklonku svých sil, ale i přes pochybnosti jsme to s pomocí Boží zvládli a došli do cíle, do kněžského semináře svatého Gorazda. Tam jsme se navečeřeli, přespali a další den jsme ukončili celou pouť mší svatou v katedrále na zdejším hradě. Po mši jsme se sbalili a jeli domů. Pouť nám mnohým mnoho přinesla a rozhodně byla užitečná. Každý měl chvíle slabosti, ale nakonec, vedení Duchem svatým, jsme všichni došli.“
„Bolest nohou, puchýře, vypálené hodinky na rukách? Ano, letošní pouť možná takhle vypadala. Ale na druhou stranu: nová krajina, úžasná atmosféra s přáteli a Bůh s námi na každém kroku, to byla ta náplň našich cest, která nás doprovázela a hnala nás dál.
Z této pouti z Kroměříže do Nitry mohli mít mnozí obavy, například z dálky, z bolesti, horka apod. Teprve když jsme se vydali na naši cestu, tak se do nás vždy vhnal duch síly, a díky tomu jsme měli ocelové nervy na pokračování v našich cestách. Překonávat vlastní limity, vidět tu bolest, skrze kterou jsme prošli až k vítěznému místu, to byl doslova NEZAPOMENUTELNÝ pocit a z toho také zážitek pro náš vztah s Bohem, lidmi a také naším tělem. Byla to pořádná výzva.
Naše pouť začala v Kroměříži přímo před budovou AG a postupně jsme pokračovali do Bílovic, ať už po cyklostezkách nebo po polních cestách, kde jsme spali jako skoro každý den v tělocvičně. Jak jsme šli přes další body naší cesty, což byly vesnice Březová, Považany, Radošina a nakonec samotná Nitra, tak z nás slunce vysávalo postupně energii víc a víc a naše nohy zas ztrácely svou účinnost. Dalo se to samozřejmě čekat po 160+ kilometrech, ale naše pozitivní nálada se držela stále po celou cestu až do Nitry.
Program potom, co jsme došli na dané místo, byl následovný. Umýt, najíst se a spát. Samozřejmě, ne doslova. Každý den byla mše, která zakončila naše každodenní úsilí, a poté informační schůzky vedené otcem Káňou a panem Motyčkou, kteří pečlivě promýšleli cestu. Po těchto cestách bych uvedla novou jednotku, Káňova míle.“
Petra Slámková a studenti
