I letos se našla hrst odvážlivců, kteří se i přes varování svých přátel a absolventů dřívějších ročníků, vydali na cestu hladu a utrpení. „Snad vás nic nesežere a přežijete,“ znělo rozloučení. A vyrazili jsme.
Jak už je zvykem, cestovalo se vlaky. Rumunské vlaky se vyznačují slabou hygienou, specifickým zápachem a lidmi a v letošním roce i absencí vzduchu, neboť nefungovala klimatizace a okna, co se otevření týče, byla poměrně tvrdohlavá.
Po absolvování jízdy vlakem, hraničních kontrol a prohlídek měst jsme se mohli přesunout k tomu hlavnímu a tím je putování rumunským pohořím Fagaraš. V prvé řadě je nutné zmínit, že hlady jsme netrpěli, ba naopak, byli jsme krmeni do syta. Každý z nás však prožil únavu, výšlap s dvacetikilovými batohy byl náročný. Ve chvílích lopotění a vyčerpání však zapomínáme na zbytečnosti a můžeme v klidu a tichu přemýšlet nad těmi důležitými věcmi. Pro mě osobně je to čas psychického odpočinku. Dny končili posezením u ohně a čtením příběhů z knihy Karpatské hry. Krásné to chvíle: slunce zapadá, praská oheň, koukáte na ty nádherné karpatské hory a posloucháte příběh o těchto horách. To jsou chvíle blaženého klidu duše.
Letos se nám podařilo potkat hned dva bači. Vstřícní to lidé, veselí, spokojení s málem. Rádi nás viděli, sdíleli s námi zážitky ze svého života. Jeden z nich začal spontánně tancovat. Tanec to byl nápaditý, skočný. Zakončen byl davovým potleskem a jásotem. Nakonec nám donesl bača kus sýru, který sám vyrobil.
Mohli jsme být i svědky vzniku talentové soutěže Ztracený svět hledá talent. Účinkující soutěžili o titul nejlepší tanec. Tuto soutěž vyhrála taneční skupina Ursus, skládající se z pana Zahradníčka a pana Ševčíka. Jejich vítězné taneční číslo, imitaci medvěda, vám vřele doporučuji.
Čtvrtkem skončila pouť horami a pokračovalo se cestou k Černému moři. Přes počáteční problémy s policií de Plajare. Touto policií jsme byli označeni za uprchlíky z Čečenska a byla nám naúčtována pokuta 7 000 leijů. Až později jsme zjistili, že se jedná o vtípek bratra pana Zahradníčka. Špinavý a zpocení jsme se ponořili do chladivé tyrkysově modré vody. Čas fyzického odpočinku a dobrého jídla.
A nyní už jsme opět v civilizaci. Všichni zdraví a celí. Nesežral nás vlk ani medvěd, byť medvěda jsme zahlédli. Někteří spálení, jiní opálení. Všichni unavení. Ale šťastní, neboť jsme to zvládli. Došli jsme a s radostí v srdci můžeme vzpomínat. Snad nezapomeneme. Pamatujme na skromnost, se kterou je nutné putovat a laskavost, se kterou k nám přistupovali místní. Opatruj si v duši ten kousek fagarašských hor, poutníku.
