V pátek 15. listopadu proběhl tradiční oblastní turnaj v piškvorkách zvaný Pišqworky. Z naší školy se na hostitelskou Obchodní akademii Kroměříž vydaly soutěžit 3 týmy složené ze studentů všech ročníků.
Týmy Arci, Martin Luther a Píďalky se vydaly do boje, a boj to byl vskutku uchvacující: propisky klapaly, byly žvýkány mentolové bonbóny a křížky s kolečky létaly na všechny strany. Bohužel 2 naše týmy byly poraženy. Avšak tým Martin Luther s kapitánem Josefem Šumpíkem neprohrál zatím jedinou hru a neohroženě se dral dopředu. Ve finále o třech týmech smetl své konkurenty a stal se suverénním piškvorkovým králem Kroměříže. Kromě diplomů a čtverečkovaných sešitů si s sebou členové týmu Martin Luther odnášeli domů i zlatý pohár a účast v krajském kole.
Krajské kolo se konalo v úterý 26. listopadu ve Zlíně. Náš tým, Martin Luther, přijel v plném počtu a od minula měl i více natrénováno. Do čtverečkového kolbiště kraje vstoupil s dalšími 15 týmy. Nejdříve Martina Luthera čekaly zápasy ve skupině a hned první byl zkouškou ohněm – tým Vidláci z gymnázia ve Valašských Kloboukách obhajoval krajské vítězství z minulého roku, a i letos byl proto se svou silnou sestavou favoritem turnaje. Z našich hlav se téměř kouřilo, ale i přesto reformace hned v prvním zápase podlehla vidlákům (určitě katolickým – pozn. aut.). Navzdory tomu se kolečka (a křížky) v našich hlavách nepřestaly otáčet a další dva týmy ve skupině jsme bez větších obtíží porazili a postoupili do čtvrtfinále.
Bylo nám jasné, že postup do čtvrtfinále z druhého místa věstí silného soupeře. Uherské Hradiště bylo odjakživa baštou katolicismu na východní Moravě a tým místního gymnázia jej hrdinně bránil. Po devíti z desíti duelů byl stav 10:8 v neprospěch luteránů a pouze se čekalo na závěr posledního zápasu. Všechny oči se upínaly k hracímu poli Jana Hrušáka a jeho soupeřky, čas rychle ubíhal a náš tým už se bál remízy, která by reformaci odsoudila k prohře. Jenda ale hrdinně bojoval a v klíčovou chvíli soupeřce nepomohl ani kříž(ek), protože se ukázalo, že Jenda má o kolečko víc a již mu nic nebrání v dokončení pěti v řadě. Deset ku deseti. V těchto situacích v play-off následuje tzv. rozstřel. Každý tým vybírá jednoho svého reprezentanta, a oba se setkají v jednom duelu – a kdo vyhraje, bere vše. Martin Luther vyslal Vojtu Horáka, studenta prvního ročníku, ale i přes nízký věk skvělého hráče, který se v kraji honosil nejlepším skóre. Boj to byl vypjatý a plný dlouhých pauz na myšlenkové pochody sahající snad i desítku tahů dopředu. Po dvaceti minutách se ale nikomu nepodařilo zvítězit, proto mělo být rozhodnuto duelem jiných reprezentantů. To byla další chvíle, kdy nás podržel Jenda Hrušák, který svého protivníka vcelku rychle smetl a zajistil tak Lutherovi postup do semifinále.
V semifinále na nás čekalo překvapení ve formě dalšího týmu z uherskohradišťského gymnázia, tentokrát byl boj značně jednodušší a se skórem 14:6 a s radostí jsme se chystali na velkolepé finále.
Zde nás čekalo další překvapení, spíše nemilé, v podobě nám již dobře známých Vidláků, kterým jsme bohužel znovu podlehli, a tak jsme si vysloužili druhé místo s věcnými odměnami a pohárem. Druhé místo je asi zatím nejlepším výkonem AGéčkovských piškvorkářů, proto jsme na něj náležitě hrdí.
Za Martina Luthera(!)
Josef Šumpík a Šimon Kinc
