Letos jsem hrála velkou školní hru poprvé a hodně jsem si jí užila. Hra se hrála čtrnáct dní k 30. výročí od Sametové revoluce.
Samotná hra spočívala v tom, že jsme se studenty, učitelé a vychovatelé přenesli do 80. let, do totalitního státu a byli jsme rozděleni do dvou skupin: disidenti a STB.
Disidenti měli za úkol dělat podvratné činnosti, jako například: množit a vylepovat plakáty na určitých místech (nástěnkách), převaděči převádět uprchlíky za hranice státu, poslouchat rádio svobodná evropa a tímto získat co nejvíce bodů ke svržení totalitního státu. STBáci dostali za úkol tyto disidenty natočit či vyfotit při provádění podvratné činnosti, aby měli důkaz při zatčení. Když byl disident přistižen při činu, byl zatknut automaticky. Háček byl v tom, že jsme byli všichni rozděleni do 13. okresů, například: Děčín, Ústí nad Labem, Česká Lípa, Klatovy, Karlovy Vary apod. a STB mohlo zatýkat jen ve svém okrsku.
Do hry se mohli zapojit i nehráči a to tak, že se mohli stát sympatizanty nebo informátory a buď pomáhat disidentům nebo donášet informace na disidenty případně hrát na obě strany.
První týden hry byl celkem v pohodě, tím chci říct, že disidentské činnosti se prováděli v klidu, nenápadně a mimo oči STB. Druhý týden už se hra rozjela. STB si více hlídalo určitá místa, kde se podvrtané činnosti děli a mnohonásobně se zatýkalo. Už to bylo trošku o nervech.
Já osobně jsem se vžila do role disidenta a to konkrétně převaděče. První týden se mi bez problémů dařilo, ale druhý týden jsem si musela dávat větší pozor. V úterý jsem byla vyfocena při činu a následující den po mě šli snad všichni aktivní STBáci, a že jich nebylo málo. Hrálo se o přestávkách a po vyučování, tudíž před každou hodinou na mě čekali před učebnou. Byla sranda jim utíkat a schovávat se jim.
Myslím si, že jsme si hru všichni užili a že na ni nezapomeneme. Za všechny hráče děkuji organizátorům za úžasnou hru a pevné nervy.
Za disidenty Anna Staňková 1.C
Čtrnáct dní disidentem
Právě mám za sebou nedocenitelnou zkušenost, kterou mohl zažít každý žák či zaměstnanec AG: díky skvěle naplánované hře jsem se na pár dní stala hlavou disidentů okresu Ústí nad Labem.
Hra skončila, mohu tedy rekapitulovat, co všechno mi přinesla. Vedle příjemných pocitů spojených s dobrodružstvím a spiklenectvím s mými labskoústeckými disidentskými druhy to byl pelmel informací z doby před rokem 1989 a především – a to podtrhuji – žádnou četbou nebo sledováním filmu nenahraditelný zážitek disidenta. Zážitek založený na tom, že nikomu nemůžu věřit, že v ničem si nemohu být jistá, že mě v každém okamžiku mohou sledovat oči tajných policistů, že mě kdykoli mohou přijít zatknout. Nebylo to příjemné, ale bylo to velice cenné. Možná namítnete, že to byla jen hra. To jsem v každém okamžiku samozřejmě věděla, ale přesto to byl zážitek překvapivě hluboký a poučný.
I proto doufám, že příští rok pro nás Václav s Josefem vymyslí podobně silné kafe…
Aranka Řezníčková
Něco málo z výsledků
Disidenti získali 2640 bodů z maxima 8840 bodů, což odpovídá zhruba 30 %. Jde o poměrně slušný výsledek, přestože organizátoři hry předpokládali úspěšnost alespoň 50 %. Výrazná aktivita některých příslušníků STB ovšem práci disidentů velmi komplikovala. Přesto se ale disidentům podařilo totalitní režim svrhnout. Jak je to možné? Z výzkumného hlediska je totiž potvrzeno, že k pádu vlády stačí aktivita 3,5 % populace daného státu. V naší hře se aktivně zapojilo 78 disidentů, což znamená 13 % ze všech obyvatel "AG Československa" (500 studentů a zhruba 100 zaměstnanců). Odpor proti totalitě tak vyjádřilo 4x více obyvatel, než by bylo nezbytné. Demokracie byla nastolena. Moc děkujeme za nasazení všech.
Pepa & Václav
