Stačilo pár hodin a řekli jsme si, že musíme ještě něco udělat.
Díky Vám všem z AGKM, díky Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, díky firmě Trachea s.r.o., díky obci Žalkovice, díky obci Nezamyslice a mnohým dalším anonymním jsme v pátek večer měli opět plné tři dodávky.
Po noční jízdě a dopoledním sbírání razítek na hranicích, který chvílemi připomínal dobrodružný lov bobříků jsme dojeli do Mukačeva.
Vaše dary vykládali a hned třídili patnáctiletí kluci a holky. Část byla určena pro migranty z východní Ukrajiny, kteří se shromažďují v uprchlických táborech kolem Mukačeva. Další materiál, léky a elektrocentrály se nakládaly na auta, která hned směřovala na frontu do Charkova.
Vrátili jsem se v noci, zdraví a v pořádku i díky Vaší podpoře a modlitbám.
A pár postřehu z cest:
- Na hranicích je oproti minulému klid, vše už je dobře uspořádané a funguje, jak má. Samozřejmě když opomineme to, že přes hranice chodí ženy s dětmi, jedním kufrem a baťůžkem – bez otců.
- Děti a starci se zapojily do války tím, že třídí dodávky a připravují auta na cestu na frontu.
- Menší děti ve škole trhají tmavé látky a vyrábějí maskovací sítě.
- Zboží v obchodech pomalu mizí i na západní Ukrajině. Je zde mnoho lidí z východu.
- Nyní na Ukrajině chybí hlavně masové konzervy, rýže, pohanka, kroupy, dětské pleny, léky a zejména léky pro děti (nurofen, sirupy). Ostatního naopak mají dost.
- Potřebují maskovací sítě, vojenské oblečení, zelené, tmavé.
- Všichni ví, že vyhrají. Když ne oni, tak jejich děti určitě.
Modleme se za Ukrajinu.
