15.června si připomeneme 100 let od smrti kněze, pedagoga, novináře a národního buditele P.Tomáše Kamrádka.
Narodil se do chudé rodiny na Opavsku a jako velmi mladý muž byl povolán do armády, prožil prusko francouzskou válku. Opavsko a Hlučínsko bylo součástí pruského záboru, ale mladý kněz se vší silou snažil o zachování moravského jazyka. Zakrátko se stal politicky nepohodlným vyděděncem, obětí Bismarckova tlaku proti církvi. Je jediným knězem učitelem, který byl soudně vypovězen hned ze tří politických okresů a na hranice země ho dovezli v poutech s policejní eskortou.
V roce 1883, v čase svého politického exilu, začíná dráhu učitele Arcibiskupského chlapeckého semináře. Prožije zde několik klidných let, učí, publikuje náboženské texty a pořádá vlastenecké přednášky. Nakonec je opět povolán do boje, odchází do „zpruštělé“ oblasti a je ustanoven farářem v Dolním Benešově. Zakládá „Katolické noviny pro lid moravský v Pruském Slezsku“ a zápasí o udržení moravského jazyka v tamním kostele a škole. Byl vlastencem, ale ne nacionalistou. V jednotné církvi a víře viděl možnost stmelujícího elementu pro rozvaděné národy. Vedl však marný boj, který ve své době nemohl vyhrát. 1914 se vzdává děkanského úřadu a odchází do ústraní. Ještě se dožil slavného okamžiku, kdy se Hlučínsko z větší části vrátilo do těla vzniklé Československé republiky. Umírá 1922 v Kroměříži.
Velké Hoštice, rodiště P.Kamrádka, rok 1936