4. září jsme si připomněli 80 let od tragické smrti kněze a světce Matěje Pavlíka. Narodil se 1879 v Hrubé Vrbce a svoje středoškolská studia zahájil v „malém semináři“ v Kroměříži. Škola ještě neměla právo veřejnosti, a tak poslední dva roky dostudoval na Státním německém gymnáziu, kde i maturoval. Stal se bohoslovcem a po vysvěcení působil jako římsko-katolický kněz v ústavu pro choromyslné při kostele sv. Cyrila a Metoděje.
V roce vyhlášení republiky se přidává na stranu těch, kteří rozhodují o odchodu německých kněží z města Kroměříže a sám je nadšeným propagátorem reformy katolické církve v národním duchu. Ukončuje činnost v Katolické straně národní na Moravě, kde pracoval jako osobní tajemník A. C. Stojana. Uzavírá tak období své politické angažovanosti. Jedna z prvních bohoslužeb v národním jazyce byla z jeho iniciativy sloužena v roce 1918 na kroměřížském Velkém náměstí. Pavlík je ovlivněn katolickou modernou a záhy se s katolickou církví rozchází. Jde cestou církve tzv. národní a stojí u vzniku Církve československé husitské.
Pavlík nebyl jednoduchou a snadno čitelnou osobností, jeho energický a neklidný duch jej hnal stále do nových zážitků, ale bohužel i konfliktů. Jako představitel československé národní církve v Kroměříži vede ostrý spor o kostel sv. Jana Křtitele, na který si dělala nárok. I uvnitř své církve (katolickou církví je exkomunikován r. 1920) prochází Pavlík určitou katarzí. Sám vidí cestu národních husitů ve spojení s pravoslavnou církví. Na své studijní cestě se s pravoslavím důkladně seznámil. S tímto názorem se ovšem neztotožňuje liberální křídlo československé církve kolem ThDr. Karla Farského.
V dubnu 1921 byl zvolen biskupským administrátorem československé církve pro Moravu, ale v průběhu několika měsíců je v řadách pravoslaví a to dokonce jako biskup. 25. září, v den své intronizace, přijímá jméno Gorazd.
V letech 1928–1942 pobývá v USA, věnuje se misijní činnosti, zakládá na 14 kostelů a krátce (1936) se vrací i do Kroměříže. Jeho život vyvrcholí podílem na tragickém konci atentátníků na R. Heydricha. O jeho úloze se v některých případech literatura vyjadřuje nepřesně. Sám azyl atentátníkům nenabízel. To provedl pravoslavný věřící Jan Sonnevend, který je do kostela a krypty přivedl s vědomím kaplana ThDr. Vladimíra Petřeka. Když se o tom dozvěděl i otec Gorazd, naléhal na co nejrychlejší odsun atentátníků z Prahy. Následně odjel na 4 dny do Berlína. Po svém návratu však zjistil, že atentátníci jsou i nadále ukryti v kostele. Rozjela se složitá logistická operace s cílem dostat je z Prahy. 18. 6. mělo dojít k přesunu, ale ten den brzo ráno byl kostel obklíčen. Výsledek je obecně známý. Otec Gorazd se 25. 6. sám přihlásil na gestapu, vzal vinu na sebe a 3. 9. byl odsouzen k trestu smrti. Den poté, v odpoledních hodinách byl v Kobylisích zastřelen. S ním mimo jiné také Jan Sonnevend a o den později kaplan Petřek.
Jeho osobnost protíná dějiny města hned několikrát. Kroměříž je místem faktického vzniku Národní československé církve husitské. Konala se zde první mše v národním jazyce. Nikoli nevýznamný čas zde působil pravoslavný světec. A absolvent školy, hrdina odboje, položil svůj život v boji proti tyranii. Nezapomeneme.
Obr. Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4792536
Autor obrázku v úvodu: Neznámý – Album representantů všech oborů veřejného života Česko-Slovenského. https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11249388