18. prosince si připomeneme 80. let od úmrtí významného kroměřížského učitele, národního buditele, Sokola a vlastence Aloise Beni.
Narodil se v květnu 1876 v malé hanácké obci Cítov do chudé rodiny. Otce při práci v lese zabil padající strom a tak starost o matku a mladší sestru přešla na Aloisova bedra. Vystudoval kroměřížský učitelský ústav a svoji pedagogickou dráhu zahájil coby učitel obecné školy v Kvasicích. Protože se zde pokusil založit jednotu Sokola, dostal se do policejních spisů jako osoba buřičská a vlastizrádná.
Pod policejním dohledem učí a pozvolna si rozšiřuje svoji pedagogickou aprobaci. Věnuje se dějepisu, zeměpisu, těsnopisu a tělocviku. Jeho hlavním oborem však byl jazyk mateřský, český.
Na konci prvního desetiletí minulého století získává místo na kroměřížské reálce a bude zde působit až do roku 1937. Jeho pedagogický a zájmový záběr je široký. Skládá, hraje a je spoluzakladatelem Pěveckého sdružení moravských učitelů v roce 1903.
V roce 1914 je povolán do války, projde s 25. střeleckým plukem Halič a ruské Polsko. Po těžkém zranění míchy, způsobeném výbuchem granátu se dlouho léčí a nakonec je z armády propuštěn jako válečný invalida. Přes problematický tělesný stav se ožení s vdovou se dvěma dětmi, ke kterým časem přidá dvě vlastní. Nezdolný duch Sokola vítězí podle hesla: „svaly tuž, vlasti služ“. Ostatně již před válkou je náčelníkem kroměřížské jednoty Sokola a je zvolen do čela Hanácké župy sokolské.
V roce 1919 je angažován jako pomocný učitel tělocviku Arcibiskupským gymnáziem a spolupráce vydrží celých dvacet let, až do roku 1939. Beňa byl vynikající učitel, dbal na tělesnou zdatnost svých svěřenců a bedlivě sledoval jejich zdravotní stav. Nikomu nevadilo, že Sokol není zrovna v přátelských vztazích s církví. Vedení školy oceňovalo oblíbenost Beni u žactva a on byl spokojen s nemalým přivýdělkem. Naopak vedení kroměřížské reálky protestovalo proti Beňovu angažmá na Arcibiskupském gymnáziu a to velmi ostře. Protože učitel Beňa velmi často chodil v sokolském kroji s vyšívanou košilí a čamarou, musel jistě budit úsměv u učitelů v komžích a černých talárech. Z oboustranného respektu ale těžili nejvíc studenti, u kterých byl přísný Beňa velmi oblíbený.
Stal se jednatelem Muzejní a knihovní jednoty, stejně tak i jednatelem hudebního sdružení Moravan. Pro ně ostatně skládal celou řadu hudebních skladeb, mnohé byly inspirovány slovanskou vzájemností a tradicí. Jako málokterý hudební skladatel té doby zkomponoval řadu skladeb, určených mateřským školám. Redigoval časopis Tyrš, přispíval do Hané, Věstníku sokolského a dalších.
Zemřel náhle v roce 1942 a je pochován na kroměřížském hřbitově. Patří k nejvýznamnějším rodákům Kroměříže té doby a Arcibiskupské gymnázium těší, že i pomocní učitelé v jeho řadách byli lidé mimořádných lidských a pedagogických kvalit.