Páter Rygal nepatří mezi abiturienty Arcibiskupského gymnázia, protože poslední dva roky studia absolvoval na státním reálném gymnáziu. Nicméně šest jinošských let strávil ve zdech zdejší instituce a proto ho za „svého“ studenta můžeme právem považovat.
Narodil se 10. dubna 1910 v blízkém Hulíně a po maturitě v roce 1929 studuje na bohosloveckém učilišti v Brně. Kněžské svěcení mu udělil v roce 1934 arcibiskup Prečan, jeho duchovní postoje pomáhal formovat P.Šuránek. Mladý kněz začíná svoji profesní dráhu jako kooperátor v Bystřici pod Hostýnem, kde setrvá až do válečného roku 1943. Krátce slouží v obci Náklo u Litovle a po válce se usadí v Holešově. Jako mladý kněz rozuměl práci s mládeží, ostatně sám byl aktivním sportovcem. Do skautu a do Orla jej zlákal jeho stejně starý druh P. Jadrníček. Páter Vojtěch byl také výborný fotbalista a házenkář. V Holešově mimo jiné působí jako katecheta na obecné a měšťanské škole, ale krátce po únorovém bolševickém převratu spadne i on do mlýnského kola likvidací aktivních kněží. Zejména těch, kteří měli ve svěřeném regionu autoritu a dobrý vliv na mládež. Je mu zakázáno učit, opakovaně je zadržován a vyslýchán Stb. Nakonec se rozhodne pro emigraci a svobodný kněžský život mimo hranice bolševických lágrů. Spojí se se skupinou podobně smýšlejících bývalých vojáků na západě z Holešovska a Kroměřížska a společně naplánují útěk za hranice. V Aši je měla převést dvojice německých převaděček. Za tuto službu měl každý zaplatit 35 000 Kč. P. Rygal věděl, že je pod dozorem státních orgánů a proto se nikomu nesvěřil a svoji farnost opustil tajně. Skupina 13 osob měla hranice přejít v noci. Byl mezi nimi i bývalý letec RAF Bednařík s manželkou, známý V. Rygala. Ten je dokonce těsně před přechodem tajně oddal. Tragické události přechodu hranic nejsou dodnes uspokojivě objasněny. Výpovědi svědků si protiřečí. Podle některých se možná jednalo o předem připravenou provokaci Stb. Pak se nabízí otázka, kdo skupinu kolem Rygala udal. Věděla Stb, že je mezi utečenci kněz? Podle první věty pohraničníka, který se po střelbě dotazoval zajatých, zda měli mezi sebou kněze by se to zdálo možné. Navíc takovéto provokační akce Stb dokázala mistrně zorganizovat a prováděla je zcela běžně. Podle jiné výpovědi došlo při přechodu k narušení bezpečnostních zařízení, někdo na útěku zavadil o dráty, což upozornilo hlídku. Obě výpovědi ale shodně uvádí, že střelba pohraničníků začala bez varování a prakticky okamžitě po incidentu. Části skupiny se podařilo přejít, zbytek byl zajat. Na kolejišti, odkud to bylo za hranice již jen 100 metrů, zůstal bez života ležet právě Vojtěch Rygal. Pohraničníci do těla ležícího kněze ještě kopali, přesto že nikdo ze skupiny neměl zbraň a střelbu neopětoval. Rygal na následky střelných zranění umírá na místě. Nejsou dochovány písemné zprávy pohraničníků o incidentu, není doložen protokol výslechů, svědecké výpovědi si protiřečí. Pravdu pravděpodobně nelze odhalit. Páter Rygal byl převezen do Hulína a jeho pohřeb 2. dubna 1950 se stal demonstrací politického protestu obyvatel proti novému režimu. Protestem tichým a marným.