Dne 23. října si připomeneme uplynulých 88 let od smrti skutečně významného pedagoga a prefekta v dějinách školy.
Dr. Hubík se narodil v Třeběticích v selské rodině 10. února 1782. V příbuzenstvu již jeden kněz působil a tak rodina ráda viděla, že mladý Karel jeví odmala sklony k duchovnímu povolání. Po studiu na přerovském gymnáziu odchází na bohosloví v Olomouci. Vysvěcen byl 3. 7. 1893 arcibiskupem Theodorem Kohnem. V září 1895 byl ustanoven studijním prefektem arcibiskupského semináře, kterému věnoval dalších 36 let svého života. Léta 1897 – 1901 strávil na univerzitě ve Vídni, kde se připravoval na profesorské zkoušky z klasické filologie. Oblíbil si především křesťanský starověk, kterému se odborně věnoval celý svůj život. Dosáhl aprobace pro gymnázia s vyučovací českou a německou řečí a v roce 1902 byl promován doktorem filozofie.
Svoji pedagogickou dráhu zahájil zkušebním rokem na německém gymnáziu v Kroměříži. Během dalších deseti let uveřejnil řadu odborných statí, přispíval do Kvíčalova Českého muzea filologického a věnoval se cele odborné i pedagogické práci. Mezi zajímavé statě, které mají určitý význam i dnes, lze uvést „Kulturní boj za císaře Marka Aurelia“ nebo „Jednací řád senátu římského a prvních církevních sněmů afrických“.
V roce 1906 ještě krátce vstoupil do politického života, kdy se v Kroměříži veřejně postavil známému pražskému advokátu dr. Boučkovi, který jezdil po Moravě a agitoval za uzákonění manželské rozluky. Bouček patřil mezi velké stoupence Masaryka a vedle advokacie se věnoval také politice. Společně s Masarykem zastával antiklerikální stanoviska a stal se jednou z významných opor realistů. S Masarykem vydal v roce 1904 brožuru „O svobodě náboženské a volnosti přesvědčení“. Následkem tohoto pamfletu byla žaloba 308 katechetů, kvůli které Masarykovi hrozila ztráta doktorátu a profesury. Z následného soudního procesu ale vyvázl Masaryk beztrestně a Bouček slavil další právnický úspěch.
Dr. Hubík Dr. Boučkovi v jeho názorech na rozluku oponoval na veřejné přednášce a vydal i tiskem spis s názvem „Je-li z katolického stanoviska dovolena rozluka manželství“. Dr. Hubík byl nicméně muži takového ranku slabým soupeřem. Ostatně, politická hvězda Dr. Boučka teprve vycházela a v době první republiky bude úspěšně plnit roli Masarykova „zlého muže“. Když Dr. Hubík viděl, že rozluka byla skutečně uzákoněna, vzdal boj za politické prosazení věci a již se v politice nikdy neangažoval. Celou svoji kariéru věnoval škole a vyučování.
Podle pamětníků byl učitelem přísným, maximalistou, který měl na studenty vysoké nároky. Ovšem disponoval dostatečně pedagogickými vlohami a uměl náročné učivo předat tak, aby studenti jeho požadavky mohli splňovat. V roce 1918 je jmenován zástupcem za nemocného ředitele Segeťu.
Právě na jeho bedrech ležely nelehké úkoly sjednotit roztříštěné studentstvo i profesorský sbor, utlumit a poté vyřešit národnostní spory na gymnáziu mezi německými a českými studenty. Zaplatil za to podlomeným zdravím, které mu na konci roku 1920 ještě zkomplikovala úplavice. V roce 1921 je jmenován ředitelem semináře, tedy řečeno dnešním jazykem ubytovacího zařízení studentstva.
Zemřel 23. 10. 1935. Pochován je v Kroměříži na tzv. “kněžském poli“. Doktor Hubík patřil mezi opory profesorského sboru, byl svědomitý učitel a vynikající odborník křesťanského starověku. Doba jeho ředitelování semináře patří mezi nejstabilnější v celých dějinách ústavu.