Kněz, pedagog a spisovatel, narodil se 6. února 1837 v Opavě. Patřil k první generaci učitelů knížecího chlapeckého semináře. V těchto dnech si připomínáme úctyhodných 187 let od jeho narození.
Vystudoval bohosloveckou fakultu v Olomouci a po krátké duchovní dráze se stal jedním z prvních pedagogů nově zřízené církevní školy. Byl učitelem spíše výpomocným a do semináře docházel suplovat nebo dostával kratší úvazky při nemoci stálých učitelů. Nebyl vystudovaným odborníkem a v semináři neaprobovaně učil jazyk český a matematiku. Právě této vědě se dlouhodobě a hluboce věnoval, v roce 1867 publikoval obsáhlou stať, pojednávající o determinantech a matematických kombinacích. Svou lásku k češtině prokazoval v drobných literárních pokusech, publikovaných spíše v regionálním tisku. Chybějící pedagogické vzdělání limitovalo jeho učitelskou kariéru, protože po Exner-
Bonitzově reformě 1849 se školství v monarchii reorganizovalo a střední školy se dělily na humanistická gymnázia a přírodovědné reálky. Bez odborné vysokoškolské způsobilosti se mohl Chodníček stát jen pomocným učitelem bez možnosti získat tzv.“definitivu“. Byl členem kroměřížské kolegiátní kapituly a vedle kněžských povinností pracoval jako učitel a prefekt. Mírný rozruch v odborných kruzích vzbudila jeho interesantní matematická studie, uveřejněná v časopise „Český duch“. Chodníček v ní matematicky dokazoval možné rozměry Noemovy archy.
V letech 1864 a 1866 byl povolán do rakouské armády a ve válkách, které tehdy monarchie vedla, sloužil jako polní kurát. Válečné zkušenosti jej ještě utvrdily v pevném, národním postoji a špatně skrývané nechuti k německému elementu, který považoval za nespravedlivě zvýhodněný. Od roku 1868 byl arcibiskupský knížecí seminář rozšířený o VII. a VIII. třídu. Poslední dva roky studia sice chlapci absolvovali na piaristickém gymnáziu, pozdější německé reálce, ale počet studentů narostl na víc než pět set. Z malého semináře se stala velká škola, která zaujímala významné místo ve městě a v regionu. Nedostávalo se pro tento velký nárust žáků ani pedagogů ani prefektů. A tak vedle Chodníčka v těchto náročných letech vypomáhal ochotně s výukou například kanovník Pavlovský nebo vikář Schestag.
V roce 1887 byl jmenován kanovníkem. Kromě kněžské práce se věnoval tvorbě historické publikace, cenné pro své informace dodnes. Tiskem vyšla až v roce 1938 v rámci výstavy sto let českého národního života pod názvem „Kroměříž v hradbách“. Chodníček se opírá o popis skutečných osobností města, žijících v jeho době, popisuje problém soužití jak s Němci, tak s židy. Přestože se snaží o věcný a korektní tón, jeho ryzí češství prolíná celou knihou jako zlatá nit. Velmi věrně zachytil i historii města, geografické a etnografické zvláštnosti. Jeho kniha je tak cenným pramenem pro každého, kdo chce rozumět dávné historii města a chce nasát starodávnou atmosféru zašlé slávy habsburské monarchie.
Chodníček zemřel v Kroměříži předčasně, na prahu zralého věku 1.srpna 1895.
Titulní stránka Chodníčkovy knihy