Historické kalendárium – P. Jan Čechal

V první květnové dekádě připomínáme 111. výročí narození kněze, pedagoga a prefekta Jana Čechala.

6296

Narodil se 6. května 1913 v Újezdci u Osvětiman. V roce 1933 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu a po studiu bohoslovecké fakulty v Olomouci byl vysvěcen na kněze. Začíná svoji kněžskou dráhu tam, kde pobýval jako student. Působí jako mladý prefekt mezi hochy Arcibiskupského gymnázia, ale záhy pokračuje v odborném vysokoškolském studiu. Na Masarykově univerzitě promuje z přírodních věd a zeměpisu. Krátce učí v nelehké době okupace a po znovuotevření školy v roce 1945 už zkouší první poválečné maturanty. Je nadaným učitelem a laskavým a vnímavým prefektem. Možná i proto je v poválečných letech vybrán do těžké úlohy spirituála školy. Chopil se jí s veškerou vervou své mladé osobnosti. Ve škole zakládá dechovou kapelu, která skutečně bleskurychle nazkouší nové melodie a brzo vystupuje jak ve škole, tak při nedělních slavnostních akcích ve městě. V době své největší slávy měla víc jak padesát členů. P. Čechal byl mimo jiné nadšeným propagátorem skautského hnutí. Byl členem Orla a s jeho pomocí se po roce 1945 orelské zásady dostávají do pedagogického systému výchovy chlapců. V mnohém ohledu zrenovoval a zmodernizoval pastorační a výchovný program gymnázia. Každá třída gymnázia vystupovala jako oddíl, se svým názvem a insigniemi. Každý oddíl byl rozdělen na skupinky, které spolu trávily největší procento studijního i volného času. V oddílech byla cíleně pěstována kolektivní odpovědnost. Byl zaveden upravený systém bodování, hodnotilo se studium, kázeň i junácká zdatnost a to nejen jednotlivců, ale celých skupinek a oddílů. Žákovská samospráva nebyla oficiálně ustanovena ani po válce, ale každý měsíc se konaly tzv. střediskové schůze. Na nich se hodnotilo uplynulé období, přidělovaly se odměny a stanovovaly další cíle. Tímto způsobem pedagogové přenášeli díl zodpovědnosti na samotné studenty a živili v nich duch soutěživosti, kolektivní odpovědnosti a společenství. Od šesté hodiny večer chodily do kaple celé družiny pospolu, a pokud to nebylo možné, měli chlapci rozepsané služby tak, aby alespoň jeden zástupce družiny byl v kapli vždy přítomen. Oblíbená byla i tzv. „večerní slůvka“, kdy spirituál Čechal vybral osobu světce a celý večer mu byl věnovaný. Jednou za měsíc se konaly „družinové rozhovory“, jakási forma spirituální duchovní terapie, kdy promlouval s chlapci dohromady. Volný čas v semináři i na gymnáziu se pod jeho vedením v roce 1948 organizoval pod heslem „radostí ke svatosti“. Kladl se velký důraz na sport, jednoznačně kraloval kdysi tak pronásledovaný fotbal. Pěstovala se lehká atletika a zvyšovala tělesná připravenost a kondice chlapců. Výroční zpráva z roku 1946 konstatuje skoro neuvěřitelnou věc, totiž fakt, že se v tomto roce všichni žáci gymnázia hlásili ke členství v Junákovi. V této době měl junácký systém polovojenský charakter. Chlapci v semináři pravidelně cvičili i s P. Čechalem, který junácké rozcvičky předcvičoval. Osmkrát za rok se konaly branná a pochodová cvičení, která měla charakter vojenských her. Z podnětu spirituála Čechala se po osvobození konal první chlapecký tábor v přírodě jako součást prázdninových aktivit studentů. Čechal pronajal opuštěný dům v Oskavě u Uničova a ten se stal základnou pro celý tábor. Chlapci totiž „nemaje stanů“ neměli kde spát. Prvních dvanáct odvážlivců putovalo Jesenickem a vesměs spali pod širým nebem nebo na statcích u dobrých lidí. Tábor měl mezi studenty nadšený ohlas, byl znamením nové doby a nového života.

Tento skautský model výchovy byl nejenom akceptován profesorským sborem, nadšeně přijímán studenty, ale v rozumné míře propagován i arcibiskupem. V ústavu začalo působit junácké středisko Polárka, Každý měsíc se vítěznému oddílu udělovala putovní cena. Tu na svoje náklady zakoupil profesorský sbor, byla to kopie bronzové sochy sv. Jiří, umístěné na Hradčanech. Tuto soutěž zahájil v roce 1946/1947 arcibiskup olomoucký. Celkový systém výchovy dával studentům jasný smysl jejich konání, podněcoval aktivitu a pěstoval duch společenství a vzájemného bratrství.

Blížil se konec školního roku 1947/48. Škola dostala ustanoveného správce, dosavadní ředitel gymnázia Vlach byl prakticky penzionován. Ještě 9.září nového školního roku bylo slouženo slavné requiem za zemřelého prezidenta Beneše. Ředitel Vlach zahájil už jako čestný ředitel 5.září nový školní rok a 22. října uvítal spirituál Čechal ve zdech gymnázia nového olomouckého arcibiskupa J.K.Matochu. V roce 1949 došlo k utlumení existence školy, studenti museli přejít na jiné školy a poslední zápis Arcibiskupského gymnázia je ze dne 21.srpna 1950. Páter Čechal končí ve funkci spirituála na konci roku 1949.

Působí v roce 1950 ve Zlíně, je přemístěn do Prakšic u Uherského Brodu, kde stráví dalších šest let. Víc jak deset let byl administrátorem v Blatnici pod sv. Antoníčkem. Zde se opět dostal do střetu s bolševickým režimem a opět je přeložen. Z Březolup nakonec do Huštěnovic. Zemřel 20. září 1989 a rozloučil se s ním mimo jiné také olomoucký Monsignore Dr. František Vaňák, pozdější arcibiskup olomoucký.

S páterem Čechalem odešla výrazná pedagogická osobnost gymnázia, člověk, který to prostě s mladými uměl.

6296