V prvních zářijových dnech připomínáme 66. výročí úmrtí kněze, pedagoga a posledního ředitele Arcibiskupského semináře a gymnázia, P. Františka Vlacha.
Narodil se 19. ledna 1887 v kraji stříbrnických pasek. Stříbrnice byla a je malou obcí a František pocházel ze skromných poměrů. Po studiu bohoslovectví přijímá kněžství v roce 1910. Čekal ho standardní osud mladých, nadaných kněží, studium v cizině. Doplňuje si vzdělání na filozofické fakultě ve Vídni a poté je završí doktorátem filozofie na Jagellonské univerzitě v Krakově.
V roce 1916 zahajuje pedagogickou kariéru v „malém semináři“, kde vyučuje latinu a český jazyk. Pochopitelně část jeho úvazku tvoří i prefektská práce. V roce 1921 je vybrán do odpovědné funkce spirituála školy. Je typickým knězem-cestovatelem. Živě se zajímal o cizí země a v semináři se stal nadšeným propagátorem praktického poznání cizích mravů prostřednictvím exkurzí. V letech 1926 a 1931 organizuje dvě velké cesty po památkách Itálie. Bylo dobrým zvykem, že profesor semináře a gymnázia působil obvykle i ve veřejných funkcích. Vlach hodně času strávil prací pro českou část spolku Unio apostolica, stal se ředitelem české sekce. Pracoval také jako diecézní moderátor Díla sv. dětství Ježíšova pro českojazyčné farnosti.
Za okupace byl pověřen vedením semináře a školy. Byla to nelehká doba, funkce ředitelů semináře a školy byla opět sjednocena do jedné osoby. Jeho velkou zásluhou bylo oddalování nevyhnutelného, uzavření arcibiskupského semináře a gymnázia nacistickou okupační mocí. Vlach se stal podezřelý ze špionáže a společně s ředitelem Arcibiskupských statků, Dr. Holubem byl zatčen. Tato denunciace měla za cíl obvinit církev z rozkrádání majetku, podvratné činnosti a špionáže proti nacistické Říši. Gestapo k tomuto obvinění využila místní kolaboranty, Dr. Holub s podlomeným zdravím zaplatil po věznění cenu nejvyšší. Obvinění však bylo natolik neprůkazné, že gestapo po kratším věznění a šňůře výslechů muselo obviněné propustit. Vlach si však poté nedělal nejmenší iluze a připravoval pedagogy a studenty na nejhorší. Podařilo se mu zachránit část školních sbírek, inventáře kabinetů a cenných knih před okupanty. Bohužel, nejcennější kusy, například barokní obrazy, sbírka mincí byly uschovány natolik dobře, že je hledáme dodnes.
Po osvobození se Vlach opět ujal funkce a prakticky okamžitě na podzim roku 1945 organizuje tzv. poválečnou maturitu studentů, jejichž studium bylo násilně přerušeno. Začíná také pravidelný školní rok a zdálo se, že škole v osvobozené zemi svítá na lepší časy. Tento stav však netrval dlouho. A tak se Dr. Vlach dožil opakování, totiž násilného uzavření školy v roce 1949–1950, tentokráte komunisty. Ti se velmi dobře poučili z průběhu zabavování majetku nacisty a prakticky v jednom dnu školu uzavřeli a vše zabavili. Tuto krádež za bílého dne nazvali „převedením hmotných a nemovitých věcí pod Náboženskou matici“.
Vlach se po zrušení školy stáhl do ústranní a veřejně již nepůsobil. O deset let později, 1. září 1958 umírá ve svých rodných Stříbrnicích. Byl významným ředitelem v nelehkých dobách a dnešní škola si jej ráda s úctou připomíná.
P. Vlach prostřední řada, třetí zleva. Archiv autora